Kdo jsem?

MVDr. Martina Mrňová  |  O mně a filosofii mé práce

Jmenuji se Martina a provázím vás vašimi tréninky.

Jsem veterinární lékařka, pracovala jsem jako praktický veterinární lékař, a i když byla tato práce obrovsky zajímavá a naplňující, časem mi začalo dávat mnohem větší smysl pracovat se psy úplně jinak. 😊🐕

Momentálně se plně věnuji tréninkům na Cvičáku s přesahem AurinkoDogs🐾 v Brně.

Mým životem mě dlouhá léta provázejí chodští psi, odchovali jsme 4 vrhy v mé CHS Aurinko, byla jsem poradcem chovu pro tohle plemeno a momentálně se mnoho chodských psů i zúčastňuje mých lekcí a tréninků.

​Začátky

Odmalička bylo mým snem mít psa. Splnilo se mi to na základní škole v 7. třídě, kdy jsem začala cvičit psa mé babičky. Veškerý volný čas jsem trávila s Bessy, fenkou německého ovčáka. Lítaly jsme spolu po kopcích a já začala chodit na nejdecký cvičák a získala tak první kynologické základy.

​Prvního svého psa jsem měla na gymplu. Jmenoval se Fax Ašan a byl to dlouhosrstý německý ovčák. A opět jsem všechen volný čas trávila na cvičáku, na polích a loukách (stopy) a v lese (průzkumy terénu). Fax měl složenou zkoušku ZVV 2 a IPO 2, jezdili jsme spolu po závodech a v roce 1993 jsme se kvalifikovali na Mistrovství ČR mládeže v Oticích. Tenkrát kynologie a výcvik samozřejmě vypadaly úplně jinak.

Současnost

Dnes mám chodské psy a výcviku se opět věnuji, i když trochu jinou formou, než před lety.

S Garnett (Curly od potoka Lubě) mám složené zkoušky ZZO1, BH, FPr3, ZM a ZPU2. S Audrittkou (Audrey Aurinko) máme splněné zkoušky ZZO, ZOP, BH-VT, ZVV1 a OB 1a s Cartou (Cartimandua Aurinko) BH-VT, ZVV1 a OB1.

S Cartou ale odmala řeším reaktivní chování na ostatní psy a také intenzivní lovení zvěře. Takže největší odměnou mi nejsou složené zkoušky, ale to, že dokáže relativně normálně fungovat mezi ostatními psy a v životě vůbec.

Se svými psy stále jezdím na tréninkové lekce ke kynologům, kteří mají zkušenosti z vyšších soutěží a od nich se učím a sbírám cenné rady. Vzdělávám se na on-line seminářích se zahraničními trenéry (Kay Laurence, Turid Rugaas a další). Ale hlavně se svými psy denně trénuji a pomáhám s tréninky i vám, mým klientům, což je nejbohatší zdroj mých zkušeností.

Jak to cítím já

Od sportu a přesné poslušnosti mě to stále více táhne ke komunikaci mezi člověkem a jeho psem. Jsem si stoprocentně jistá, že správná komunikace nám potom ten případný sport velmi ulehčí. 🐾

Zaměřuji se na socializaci štěňat i dospělých psů, na práci se psíky reaktivními či bázlivými a na obedience.

Při tréninku využívám různé metody a techniky, které kombinuji na míru konkrétnímu psovi. Základem pro mé tréninky je docílit toho, aby pes pochopil, co od něho chceme, a na tom pak stavíme další práci. Velkou součástí mých lekcí je tedy naučit vás čitelně komunikovat se svým psem a zároveň vás učit číst svého psa a vědět tak, co vám svým chováním sděluje.

Pokud Vás moje tréninková filosofie zaujala, přijďte se podívat některý z tréninků. 🙂 Anebo se poptejte těch, kteří se mnou trénují. Tyto osobní reference mají totiž největší vypovídací hodnotu. 🙂

Reaktivita u psů je široké téma, hodně si toho o ní můžete najít a načíst. Možná vás u toho napadá spousta otázek jako například:

K těmto otázkám se dostaneme dále v textu, ale většinou na ně není jednoznačná ani rychlá odpověď.

Pro mě osobně je REAKTIVITA komplexní záležitost, má hlubší kořeny a souvislosti a na základě toho je potřeba s ní u konkrétního psa pracovat. Zároveň posouzení situací může být velmi subjektivní. Někdo vyjíždění svého psa na cizí psy nemusí brát v potaz nebo ho interpretuje jako „on si chce hrát“ a vůbec to neřeší, přestože psík známky přehnané reaktivity a nekomfortu jednoznačně vykazuje. Další majitel naopak vrčení svého psa, který jen upozorňuje na to, že cizí pes je příliš blízko nebo že tohle se mu nelíbí, bere jako reaktivní chování, přestože pes jenom normálně komunikuje. Vždy záleží na kontextu, na souvislostech, na chování psa v různých jiných situacích apod.

Proč je dobré reaktivní chování u psů řešit

…když by možná bylo snazší smířit se s tím, že pes štěká nebo mě nevnímá, případně použít „osvědčené“ rady typu: Tak s ním škubni, on přestane?

Jednoduše proto, že dané situace pro psa jsou daleko za hranicí komfortu a pes se v nich necítí ani nemůže cítit dobře. Proto neustále pracuji na zklidňování jeho nervového systému. Pokud to nedělám, tak se takový pes může lehce „zaseknout“ v situaci, kdy se cítí ohrožený. Trvá potom mnohem déle, než je schopný se uklidnit. Pokud máte opravdu reaktivního psa, potom tohle dobře znáte a taky víte, že pes je v těchto chvílích úplně mimo, nechce přijímat pamlsky a nic se v této situaci není schopný naučit. Ideální je tuto situaci ukončit a psa z ní co nejrychleji a nejšetrněji odvést.

Dále ve stresu, u psů stejně jako u lidí, dochází k produkci stresových hormonů, které potom způsobují další změny v těle, to začíná pracovat trochu jinak, než když je v klidovém stavu, a celý organismus se koncentruje na to, aby zvládl náročnou situaci a přežil. Ovšem procesy, které nastávají v těle v různých fázích stresu, jsou určené ke krátkodobé pohotovosti. Pokud přetrvávají delší dobu, tak je to neudržitelné a zdraví škodlivé. U člověka, stejně jako u psa. Proto je potřeba reaktivní chování u psů řešit. Nejenom kvůli tomu, že nám lidem to komplikuje život.

Cílem mé práce s těmito psy (a samozřejmě s jejich majiteli) je zajistit větší komfort v náročných situacích pro oba dva. Naučit je řešit konkrétní situace tak, aby přestaly komplikovat jejich společný život.

Nechci měnit psa, ten je přesně takový, jaký je. Ideální je tento fakt přijmout, ale zároveň psa naučit určité vzorce chování, které budou pro život pohodlné a únosné.

Co napsat závěrem?

Mít psa, který přehnaně reaguje, je velká zátěž. Dovolte si to přiznat. Dělejte kroky vpřed, trénujte, nevzdávejte to. Ale nesrovnávejte sebe ani svého psa s nikým jiným. Zkuste neřešit, co si myslí okolí a buďte tam jenom pro svého psa. Pusťte z hlavy myšlenku na to, co by se mělo, jak by „správný“ pes měl vypadat a jak by se měl chovat. Uvědomte si každý drobný pokrok. A tím nemusí být to, že váš pes nevyjede na jiného psa, ale třeba to, že se vám ho potom povede rychleji uklidnit. Respektujte to, jaký váš pes je a podle toho s ním pracujte. Respektujte sami sebe a když už to prostě nedáváte, tak si dejte bez výčitek pauzu – třeba i bez svého psa. A nezapomeňte se pochválit a odměnit i vy sami.

Máte doma psa, který je možná trochu jiný, než jste očekávali. S kterým to není vždy jednoduché a někdy z toho doopravdy šílíte. Na druhou stranu tihle psi mají dáno v jiných oblastech, mnohdy jsou neuvěřitelně chytří a citliví. Jsou to prostě naši miláčci.
Držím všem moc palce, ať společnou cestu se psem zvládáte co nejlíp a ať máte co nejvíce krásných zážitků! 🐾