REAKTIVITA U PSŮ
MVDr. Martina Mrňová | Dlouholeté zkušenosti z praxe
Co si vy sami představíte pod pojmem „reaktivní pes“?
Reaktivním psem se všeobecně myslí pes, který přehnaně řeší kdeco kolem sebe. Jeden z nejčastějších projevů, který registrujeme, je štěkání a vyjíždění na ostatní psy a to, že pes není schopný v klidu minout jiného psa.
Obecně je reaktivita definovaná jako schopnost nebo dovednost na něco reagovat.
Osobně vnímám reaktivitu jako určité chování, ke kterému může mít pes dispozice, a které se může (nebo nemusí) projevit v určitých situacích.
Reaktivní chování se nemusí projevovat pouze štěkáním. Často můžete vidět pouze napětí v těle psa a to, že pes vás, svého majitele, vůbec nevnímá. Může to být i jakýkoli projev strachu, který nejlépe vidíte na celkovém postoji psa, na uších a ocasu. Často také bývá reaktivní chování označované jako agrese.
Reaktivní chování může být projevováno vůči ostatním psům, ale i vůči lidem, běžcům, skotačícím dětem nebo dětem na odrážedlech, autům, kolům, „divným osobám“ (s batohem či kloboukem) nebo zvěři. Často je reaktivita spojená s nejistotou nebo strachem a potřebou kontrolovat okolí.
Reaktivita u psů je široké téma, hodně si toho o ní můžete najít a načíst. Možná vás u toho napadá spousta otázek jako například:
Je každý pes, který štěká na jiného psa, reaktivní?
Jak poznat, jestli můj pes je nebo není reaktivní?
Do jaké míry za chování svého psa můžu já, jeho majitel, a jak můžu toto jeho chování ovlivnit?
K těmto otázkám se dostaneme dále v textu, ale většinou na ně není jednoznačná ani rychlá odpověď.
Pro mě osobně je REAKTIVITA komplexní záležitost, má hlubší kořeny a souvislosti a na základě toho je potřeba s ní u konkrétního psa pracovat. Zároveň posouzení situací může být velmi subjektivní. Někdo vyjíždění svého psa na cizí psy nemusí brát v potaz nebo ho interpretuje jako „on si chce hrát“ a vůbec to neřeší, přestože psík známky přehnané reaktivity a nekomfortu jednoznačně vykazuje. Další majitel naopak vrčení svého psa, který jen upozorňuje na to, že cizí pes je příliš blízko nebo že tohle se mu nelíbí, bere jako reaktivní chování, přestože pes jenom normálně komunikuje. Vždy záleží na kontextu, na souvislostech, na chování psa v různých jiných situacích apod.
Co může mít vliv na to, že pes přehnaně reaguje?
Zvýšenou reaktivitu může ovlivnit hodně věcí, často je to kombinace více faktorů:
Vliv může mít plemeno psa. Pokud probíhá v chovu selekce na to, aby psi měli rychlé reakce například kvůli sportu, pak se to v normálním životě může překlopit do přehnaných reakcí na okolní podněty.
Důležitou roli hraje typ vyšší nervové činnosti u konkrétního psa – tedy jaký je vztah mezi procesem vzruchu a procesem útlumu v jeho nervovém systému.
Podstatná je také povaha matky jedince. Štěně s matkou stráví první týdny svého života, což je zásadní období, z něhož si štěně odnáší určité vzorce chování, které vidělo u matky.
Také nesprávně vedená socializace může zvýšit přehnané reakce štěněte. Nesprávný je nejenom nedostatek podnětů, ale naopak také přemíra podnětů a nedostatečný odpočinek.
I špatné zkušenosti mohou mít vliv na to, že se reaktivní chování projeví.
A pokud váš pes už přehnaně na podněty reaguje, potom je velmi důležité místo, kde se psem žijete. Součástí tréninku těchto psů je práce se vzdáleností a dostatek času na zvykání si a zkoumání prostředí – což je mnohdy nemožné na sídlištích a ve městech, kde potkáte psa na každém rohu nebo kde je prostředí hektické a přeplněné podněty už samo o sobě.
Tolik teorie. 😊
Mnohem více však záleží na tom, jak se v praxi s reaktivním chování u konkrétního psa pracuje, jak společně zvládáte obtížné situace, jak jste vůči svému psu vnímaví a jak dobře dokážete poznat, co v dané chvíli pes potřebuje.
Je to trochu alchymie. Na jednu stranu byste měli vědět, jaké techniky nebo hry lze použít a proč, na druhé straně je dobré nechat se vést intuicí a pocity a napojit se na svého psa. Stačí se ale rozhodnout, že do té práce jdete. To je nejdůležitější první krok.
Jak poznat, jestli pes je nebo není reaktivní?
Jedna z otázek, na které se nedá odpovědět jednou větou. Doporučuji se spíše zaměřit na to, jak často reaktivní chování probíhá, v jakých situacích a podobně. I samo reaktivní chování má různé škály a může se projevit v různých odstínech. Je zřejmé, že jsou velké rozdíly mezi psy, u kterých vidíme reaktivní chování. Z hlediska neurovědy u daného psa může převažovat proces vzrušivosti nad procesem útlumu a tím pádem pes v mnoha situacích přehnaně reaguje. A déle mu trvá, než se dokáže uklidnit. Další pes může přehnaně reagovat proto, že právě prochází pubertou, v jeho těle dochází k velkým hormonálním změnám, pes se učí zvládat sám sebe, nastavuje si hranice a některé situace prostě neustojí. Někteří psi přehnaně reagují proto, že se cítí ohroženi a nikdo je nenaučil vyřešit tu situaci jinak než vyjížděním. Těch důvodů může být více. Proto vždy, než sestavím tréninkový plán pro nějakého psa, potřebuji poznat, jak se běžně chová v prostředí. Veškerá práce se psem vychází z toho, že ho nejdříve pozoruji. Co dělá v prostředí, když ho neovlivňujeme a jenom ho jistíme dlouhým vodítkem, jak vůbec reaguje na podněty a jak silné jsou tyto reakce, jak rychle se potom zpět dostává do klidu, jak spolupracuje s majitelem atakdále. Teprve potom s ním můžu začít jakkoli pracovat. Mimochodem vřele doporučuji, abyste udělali totéž. Pozorujte často svého psa. Nehodnoťte jeho reakce, jenom ho pozorujte. Zjistíte toho spoustu a pomůže vám to vytvořit si celkový obraz toho, jak váš pes v životě funguje. Na tom už se dá skvěle stavět, protože lépe pochopíte, co váš pes od vás potřebuje.
„Reaktivní“ pes je takový pes, který má tendence často řešit prostředí kolem sebe, vše kolem sebe kontroluje, je ve střehu a nedokáže se uvolnit nebo chvíle uvolnění jsou v menšině oproti době, kdy je v napětí. Když je v napětí, nedokáže vás vnímat a nepřijímá ani pamlsky. Pokud se například rozštěká na cizího psa, trvá mu hodně dlouho, než se dokáže uklidnit. Můžete pozorovat také to, že jeho reakce se během vycházky zhorší, pokud nemá dostatečný prostor na relaxaci. Tohle vše je do určité míry dané tím, jak pracuje jeho nervový systém. Pes nám nedělá nic naschvál, není s ním nic v nepořádku. Oproti tomu vyrovnanější pes zkontroluje prostředí, uvolní se a jde si dělat své věci. Pokud ho něco vytočí nebo velmi zaujme, rychle se dostává zpět do klidu a je schopný vnímat. Opět ale tohle rozdělení není černobílé, hodně psů se chová tak nějak mezitím.
Při práci s reaktivními psy pokládám za velmi důležité zklidňovat jejich nervový systém tak často, jak je potřeba. Často se stává, že i když hodně trénujete a pracujete na zlepšení, váš celkový trénink nemusí v každé situaci přinést optimální výsledky. Pes někdy nezvládne danou situaci, přestože poctivě trénujete. V tom případě pomůže, když si uvědomíme, že každý pes má své dané limity (stejně jako my) a mnohé změnit zkrátka nemůžu. Ale můžu stále pracovat na zlepšování a dělat maximum, co dovedu. Zaměřte se ve společném životě na to, jak psa zklidňovat i v běžných situacích. Vřele doporučuji jakékoli čichací hry, pachové práce nebo trénink, kdy pes musí myslet a uvědomovat si svoje tělo.
Ať už má reaktivní chování jakýkoli důvod, co můžu já jako majitel udělat pro celkové zlepšení?
Předně naučím psa, jak tyto situace řešit – jinak než štěkáním. K tomu slouží různé principy a techniky.
Pokud možno psovi zaručuji pocit bezpečí.
Komunikuji s ním tak, aby rozuměl, co po něm chci.
Celkově se svým chováním snažím docílit toho, aby pes pochopil, že tyhle situace nemusí řešit, že od toho jsem tam já.
Často nečitelná komunikace z naší strany způsobí to, že pes neví, co má dělat, zbytečně ho mateme a on se (zcela logicky) rozhodne, že celou situaci vyřeší sám a jinak to neumí, než že po cizím psovi vyjede.
Proč je dobré reaktivní chování u psů řešit
…když by možná bylo snazší smířit se s tím, že pes štěká nebo mě nevnímá, případně použít „osvědčené“ rady typu: Tak s ním škubni, on přestane?
Jednoduše proto, že dané situace pro psa jsou daleko za hranicí komfortu a pes se v nich necítí ani nemůže cítit dobře. Proto neustále pracuji na zklidňování jeho nervového systému. Pokud to nedělám, tak se takový pes může lehce „zaseknout“ v situaci, kdy se cítí ohrožený. Trvá potom mnohem déle, než je schopný se uklidnit. Pokud máte opravdu reaktivního psa, potom tohle dobře znáte a taky víte, že pes je v těchto chvílích úplně mimo, nechce přijímat pamlsky a nic se v této situaci není schopný naučit. Ideální je tuto situaci ukončit a psa z ní co nejrychleji a nejšetrněji odvést.
Dále ve stresu, u psů stejně jako u lidí, dochází k produkci stresových hormonů, které potom způsobují další změny v těle, to začíná pracovat trochu jinak, než když je v klidovém stavu, a celý organismus se koncentruje na to, aby zvládl náročnou situaci a přežil. Ovšem procesy, které nastávají v těle v různých fázích stresu, jsou určené ke krátkodobé pohotovosti. Pokud přetrvávají delší dobu, tak je to neudržitelné a zdraví škodlivé. U člověka, stejně jako u psa. Proto je potřeba reaktivní chování u psů řešit. Nejenom kvůli tomu, že nám lidem to komplikuje život.
Cílem mé práce s těmito psy (a samozřejmě s jejich majiteli) je zajistit větší komfort v náročných situacích pro oba dva. Naučit je řešit konkrétní situace tak, aby přestaly komplikovat jejich společný život.
Nechci měnit psa, ten je přesně takový, jaký je. Ideální je tento fakt přijmout, ale zároveň psa naučit určité vzorce chování, které budou pro život pohodlné a únosné.
Principy, které využívám při práci se psy s reaktivním chováním.
Ke každému principu patří jednotlivé techniky, které psa učíte a na jejichž základě zvládáte konkrétní situace v praxi. To už ale přesahuje prostor tohoto článku.
Bytí psa v prostředí
Pozorování, čuchání si a dělání si svých psích věcí. Pes v plně vnímá prostředí a učí se tak z vlastní zkušenosti. Ideálně zvolte takovou vzdálenost od podnětu, která psovi umožní zůstat v klidu.
Hry, u kterých pes musí přemýšlet a v klidu vnímat cizí podnět
Umožňují psovi postupně zvládat těžší a těžší situace v klidu a o to nám přesně jde.
Přepínání pozornosti psa na svého majitele
Neboli odvedení pozornosti psa od daného objektu. Používám v situacích, které by pes sám bez vaší podpory zatím nezvládl – třeba míjení jiného psa na úzkém prostoru. Tento princip pomáhá nechat vymizet určité chování (např. štěkání), když místo toho chci psa do budoucna naučit chování jiné (např. v klidu se koukat).
Provozní poslušnost
Například provozní chůze po mé levé i pravé straně, odložení apod.
Práce s vlastním nastavením mysli a se svou energií
Pro začátek stačí situace svým chováním nezhoršovat. Bylo by skvělé, kdybyste se postupně dokázali napojit na svého psa a poskytnout mu podporu. Což se učíte skrze společné tréninky, kdy spolupracujete vy se psem a on s vámi.
Co je důležité, když
trénuji s reaktivním psem
Vzdálenost od podnětu
Práce se vzdáleností — ideální je takový odstup od podnětu, kdy pes dokáže být v klidu.
Intenzita podnětu
Práce s intenzitou podnětu — je rozdíl, když cizí pes stojí, nebo když běží nebo jde přímo k vám apod.
Čtení svého psa
Umění číst svého psa — měli byste dobře poznat z řeči psího těla, kdy u něj nastupuje stres.
Management situací
Management situací — na základě předchozího bodu upravuji v situaci vzdálenost, případně ze situace odcházím apod.
Moje cesta
Moje cesta, jak řeším reaktivní chování u psů, předpokládá spoustu práce na nás samých. Většinou narazíme i na limity, které máme jeden každý z nás. Naše chování má velký vliv na to, jak se chová v různých situacích náš pes. Nebude fungovat, když budu požadovat po psovi, aby se cítil v klidu a bezpečně, a tudíž přestal vyvádět, pokud já sama mám z určité situace žaludek stažený úzkostí.
A všímáte si, jak je to všechno provázané? Ať už máte jakéhokoli psa, jak moc na něho svým chováním působíte? Nechci tím říct, že za reaktivní chování svého psa si můžete vy sami. To určitě ne. Přesto bohužel často takový názor uslyšíte. Ale můžete chování psa hodně ovlivnit. Svým klidem, který se někdy sami musíte učit. A když chcete jít ještě do větší hloubky, nabízí se otázka, čemu se vy od svého vlastního psa a od jeho „nepřiměřeného“ chování můžete naučit.
Moje vlastní fenka, která reaktivní chování předvádí poměrně často, mě naučila například zpomalit v životě. Vnímat okolo sebe věci, kterých jsem si do té doby neměla čas všimnout. Ta cesta skrze svého psa k sobě není snadná. Ale když jsem se naučila brát to všechno jako cenné zkušenosti, otevřely se mi dveře do úžasných prostorů. Jsou dny, kdy spoustu věcí nezvládneme podle mého očekávání. Tak to prostě je. Ale můj cíl už není všechno na sto procent zvládnout, tak jak by se mělo. Mým cílem je nevyhýbat se situacím a všechny projít tak nejlíp, jak to v danou chvíli zvládneme.
Co napsat závěrem?
Mít psa, který přehnaně reaguje, je velká zátěž. Dovolte si to přiznat. Dělejte kroky vpřed, trénujte, nevzdávejte to. Ale nesrovnávejte sebe ani svého psa s nikým jiným. Zkuste neřešit, co si myslí okolí a buďte tam jenom pro svého psa. Pusťte z hlavy myšlenku na to, co by se mělo, jak by „správný“ pes měl vypadat a jak by se měl chovat. Uvědomte si každý drobný pokrok. A tím nemusí být to, že váš pes nevyjede na jiného psa, ale třeba to, že se vám ho potom povede rychleji uklidnit. Respektujte to, jaký váš pes je a podle toho s ním pracujte. Respektujte sami sebe a když už to prostě nedáváte, tak si dejte bez výčitek pauzu – třeba i bez svého psa. A nezapomeňte se pochválit a odměnit i vy sami.
Máte doma psa, který je možná trochu jiný, než jste očekávali. S kterým to není vždy jednoduché a někdy z toho doopravdy šílíte. Na druhou stranu tihle psi mají dáno v jiných oblastech, mnohdy jsou neuvěřitelně chytří a citliví. Jsou to prostě naši miláčci.
Držím všem moc palce, ať společnou cestu se psem zvládáte co nejlíp a ať máte co nejvíce krásných zážitků! 🐾
Bonusový tip
Doporučení pro majitele štěňátek
Budete-li dodržovat následující body, bude se štěně u vás cítit moc dobře. A pokud byste zjistili, že vaše štěně v určitých situacích přehnaně reaguje na podněty, tak vám tenhle management může pomoci jeho reaktivní chování regulovat a zlepšovat. Mimochodem ona se vlastně tahle doporučení hodí pro každého psa 😊
Od prvních dnů, co si štěně přinesete domů, mu poskytněte dostatek času na odpočinek. Méně je někdy více, bohatě stačí v tomto věku seznámit štěně s jednou situací nebo novou věcí denně. Pes, stejně jako člověk, potřebuje ke zpracování zážitků odpočinek nebo spánek. Bez této integrace to nefunguje ani u lidí ani u psů.
Respektujte tempo svého štěněte. Ať už se to týká seznamování s jinými psy nebo prozkoumávání cizích věcí. Naučte se číst signály, které k vám váš pes vysílá. Mnohdy jsou velmi jemné. Ze svých zkušeností musím říct, že dost choďáků potřebuje více času při seznamování se s cizími psy než třeba retrívři nebo bull plemena. Ne vždy jim ho ale dáme. A to se nám u jemnější povahy psa může do budoucna nepěkně vrátit právě tím, že pes určité situace začne přehnaně řešit.
Trénujte své štěně tak, aby muselo přemýšlet. Zařaďte cviky, u kterých bude muset štěně něco vymyslet nebo při kterých si štěně bude uvědomovat své tělo a zdokonalovat koordinaci a balanci. Tohle všechno podporuje činnost šedé kůry mozkové, což se projeví tím, že pes potom umí lépe řešit obtížné situace v reálném životě.
Některá štěňata musíte odpočívání učit. Pokud štěně neustále chodí za vámi a zkoumá, co děláte, tak si prostě neodpočine a musíte ho to naučit. Funguje, když se sami zpomalíte, když přes den máte „klidové“ chvilky spolu se štěnětem, stačí se třeba posadit chvilku na gauč, jen tak sedět a nic nedělat. Budujete signál, který znamená, že když se posadíte vy, nastává chvilka klidu pro všechny. Štěně se učí příkladem (stejně tak jako děti), což znamená, že těžko můžu po štěněti chtít klidné chování, když sama nestíhám, pobíhám po bytě a jsem v časovém presu. Moje oblíbená norská trenérka Turid Rugaas říká, že když je štěně přehnaně aktivní, tak je to známka toho, že je stresované. Naprosto s ní souhlasím.
Naučte štěně klidnější hry a nejenom ty drajvové a divoké. Stejně tak ho naučte i klidné komunikaci s ostatními psy a nejenom divoké honičce s ostatními štěňaty. Divokost a drajv jsou skvělé, sama mám hodně ráda takové psy, ale obojí by mělo být vyvážené klidem a odpočíváním.
Ale hlavně si život se svým pejskem naplno užívejte jako krásný dárek. 🐾